- Volební místnosti zely na většině míst prázdnotou;
- Všude se hlasovalo doslova pod samopaly;
- Okupační správa pro malou účast nechala komisaře chodit v doprovodu Čečenců od domu k domu, kde zastrašovala lidi, aby volili;
- Když se Rusům výsledek referenda v nějakém okrsku nelíbil, tak hlasovací lístky spálili a čísla si pak nejspíš cucali z prstů;
- Volební komise nakonec vyhlásila bizarně nafouknutá čísla (například v Chersonské oblasti prý 87.05 % lidí hlasovalo pro připojení k Rusku při 76.86% účasti, v Záporožské oblasti mělo 93.11 % lidí hlasovat pro připojení při 85.4% účasti, Rusové ale nikdy nekontrolovali hlavní město Záporožské oblasti - Záporoží);
- Průzkum veřejného mínění uspořádaný Kyjevským mezinárodním institutem sociologie těsně před invazí tvrdil, že podpora pro připojení k Rusku se pohybuje od 1 % v Chersonské oblasti, po 13,2 % v Luhanské oblasti;
- To, že někdo mluví Rusky, neznamená, že se cítí být Rusem. Stejně jako Američané se necítí být Angličany, Mexičané se necítí být Španěly, Kamerunci nejsou Francouzi a Brazilci se neztotožňují s Portugalskem. A přesně to říkají i tisíce ruskojazyčných Ukrajinců, kteří z ruské okupace uprchli;
- OSN výsledky referend neuznává. Jediné dva státy, které ruskou anexi uznaly, jsou Severní Korea a Sýrie, respektive její minulá vláda. De facto tak ruský nárok na ukrajinská území uznává jediný stát, a to nejtvrdší diktatura světa. Podobně ruskou anexi Krymu uznávají jen Afghánistán, Kuba, Severní Korea, Kyrgyzstán, Nikaragua, Súdán, Sýrie (bývalá vláda) a Zimbabwe.
Fotky každopádně tenhle příběh vypráví nejlépe:
